My chceme hrát!

Na začátku sedmé lekce mne děti usadily otázkou: "Nešlo by, že bychom se dneska nic neučili a celou dobu jenom hráli?"

Na jednu stranu mám obrovskou radost, že děti hra baví. Bylo by škoda, kdyby na kroužek chodily "z donucení" a do hry by se musely přemáhat. Na druhou stranu vím, co všechno musíme ještě probrat a z mého pohledu bych nejraději věnoval několik hodin jen teorii. To samozřejmě nejde a zcela chápu, že po celém dni učení ve škole děti nemají náladu na další přísun informací a nejraději by si hrály. Nakonec jsme přeci jen alespoň nějakou látku probrali a naučili se rošádu. Adam si dokonce na chvilku vyzkoušel roli trenéra a vysvětloval nám před tabulí, co že to ta rošáda vlastně je.

Po cca 25 minutách jsme se už opravdu vrhli do hry. Děti mi ale musely slíbit, že se na rošádu a její pravidla ještě podívají za domácí úkol (podklady a videa mají mj. na těchto stránkách v sekci Materiály). 

Všichni byli zvědaví na odvetu mezi mnou a Křišťanem (jak jsem psal dříve, Křišťan mě jednou porazil a všichni byli zvědaví, jestli se mu to povede znovu). I tentokrát to byla velmi pěkná partie a Křišťan mne rozhodně nešetřil. Nakonec se mi ho podařilo porazit a vyrovnat tak vzájemnou bilanci na skóre 1:1. Ale opět ho musím pochválit za skvělou hru.

Terku jsem dneska musel z počátku trochu napomínat, neboť při vysvětlování nové látky projevovala zájem o všechno možné, jen ne o šachy. Nakonec se ale uklidnila a do konce hodiny se hezky zapojovala. S Leontýnkou sehrály zatím asi nejlepší partii, byť jsem občas měl trochu strach, že se nad šachovnicí poperou - tak moc se do hry zabraly a prožívaly jí. Když ale pominu občasné přetahování o figurky, byla to opravdu dobrá hra, kdy obě soupeřky prokázaly, že už se něco naučily. Leontýnka nakonec vyhrála, když si pěšcem došla pro druhou dámu a nakonec našla mat.

Adam, Vojta, Dan a Jirka už hráli skoro jako profíci (no dobře, k profíkům ještě pár krůčků zbývá, ale to přijde). Dokonce Adam v jednu chvíli správně zahrál braní mimochodem (en passant) - tedy tah, o kterém spousta hráčů ani neví a na který se často zapomíná. To mi udělalo velkou radost. Jinak kluci už suverénně dávali mat nalevo napravo, samozřejmě občas ještě něco přehlédnou nebo udělají chybu, ale už je to něco, s čím se dá pracovat a co do budoucna trénovat a zlepšovat. 

Bylo hezké sledovat, jak kluci používali věci, které jsme se učili v minulých hodinách - například mat dvěma věžemi. Opět ne vždy perfektně, ale důležité je, že už to v hlavě alespoň trochu mají. S dalším procvičováním to bude jen lepší.

Niky si pak nejprve zahrála s mojí dcerou Emou, která se mnou občas chodí a dělá mi "asistentku". Po chvíli se obě přesunuly k tabletu, kde Emička Nikče vysvětlovala nějaké postupy a taktiky a zkoušely je uplatnit ve hře proti umělé inteligenci.

Celkově mi děti opět dělaly radost. Je to prima parta a stávají se z nich opravdoví šachisti. Cesta před námi je ještě dlouhá a i přes brblání a očekávaný odpor budeme muset probrat ještě spoustu teorie. Ale to zvládneme!